FAÜST - Death Galore
Traduje se, že u kapely bývá rozhodujícím faktorem dalšího úspěchu třetí album. Pražští FAÜST jakoby se tomuto pravidlu rozhodli vzepřít a na své druhé řadovce pořádně rozjeli vše...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten nápad se zrodil během okamžiku, chvilku poté, co mi kolega Louis přihrál aktualitu o právě avizovaném severoamerickém turné Kinga – Diamonda přitom nebylo třeba vůbec zmiňovat...
Nechci křivdit ostatním, ale PRVNÍ HOŘE = Milan Kudyn aka Milan Urza. Během sedmileté pauzy si Urza střihl nějakou tu knihu, nějakou tu folkovou sólodesku...
Je to tady! Město Gotham ve svých řadách přivítalo dalšího sólového hráče. Označovat však tuhle uzavřenou televizní minisérii jako přímočarou historku o zrodu a činech jedné záporné komiksové postavy by bylo až příliš jednoduché.
Drážďany jsou plné památek. Drážďany jsou plné obchodních domů. A konečně, Drážďany jsou plné kasáren.
TUNGSTEN staví svou existenci na tom, že jsou rodinná kapela, kde se bubenický pardál Anders Johansson (HAMMERFALL, Yngwie Malmsteen a další) spojil v jedno uskupení se svými dvěma syny...
Bezprostředně po návratu z koncertu roku jsem si udělal exkurzi do naší databáze, abych seznal, kdy jsem vlastně naposledy navštívil Black Pes.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.